Dvojčata nejsou jen ta dvě krásná stejná stvoření v kočárku. Vše kolem dvojčat je mnohem složitější. Snad se mi v této kapitole  podaří vám kousek „tajemství života s dvojčaty“ poodhalit.

V současné době se rodí jedna dvojčata na padesát porodů. Je to způsobeno hormonální léčbou, asistovanou reprodukcí, umělým oplodněním, ale také třeba otěhotněním do půl roku po vysazení hormonální antikoncepce.

Dvojčata se rozlišují na jednovaječná a dvojvaječná. Jednovaječná vznikají rozdělením jednoho oplozeného vajíčka v průběhu uhnízďování. Mají stejnou genetickou výbavu, jsou tedy vždy stejného pohlaví a bývají si k nerozeznání podobná. Dvojvaječná dvojčata vznikají oplozením dvou zralých vajíček dvěma různými spermiemi (v rozmezí několika hodin, dnů nebo i týdnů). Jsou si často velmi podobná, ale mohou být naopak i velmi různí, mohou být stejného nebo odlišného pohlaví. Dvojvaječná dvojčata mohou mít dokonce dva různé otce.

Zatímco jednovaječných dvojčat je všude na světě stejně (max. jedna třetina všech dvojčat) a nemění se jejich výskyt ani v závislosti na době, výskyt dvojvaječných dvojčat se mění. Nejméně dvojvaječných dvojčat se rodí v Asii, nejvíce v Africe. Stejně tak stoupá i jejich počet – ještě před dvaceti lety byl poměr narozených dvojčat 1:100.

Těhotenství s dvojčaty je samo o sobě rizikové. Mnoho maminek proleží část těhotenství v porodnici, aby donosily dvojčata co nejdéle. Pokud se dvojčata narodí ve 38. týdnu těhotenství, považují se za donošená. Přesto se až 50% dvojčat rodí předčasně, tedy před ukončeným 37. týdnem těhotenství. Průměrná porodní hmotnost dvojčat je 2 500 g (u dětí narozených samostatně to je 3 500 g). Dvojče B (tedy druhé narozené) má největší riziko zdravotního postižení ze souboru všech živě narozených dětí. Nejen z tohoto důvodu se až 90% porodů dvojčat vede císařským řezem. Přirozeně se rodí pouze ta dvojčata, která nejsou nijak ohrožena a jsou obě hlavičkami dolů.
Dvojčata (ale i trojčata!) se dají velice úspěšně a dlouho kojit, ač ne každá porodnice maminky s dvojčaty kojení učí. Nejlépe je naučit se (i svá dvojčata) kojit najednou, ušetří se tím spousta času (a i ze zdravotních důvodů se společné kojení doporučuje – rychleji se zavinuje děloha, tvoří se více prolaktinu). Jde jen o to, aby se maminka nebála, věřila si a našla si polohu pro kojení, která jí nejlépe vyhovuje (velmi dobrým pomocníkem je kojící polštář).

Poté, co si maminka přinese své dva uzlíčky štěstí domů, stačí jí zprvu jen jedna postýlka. Je dobře, když už jsou v bytě postýlky dvě – jedna v ložnici, kde mají děti klid na spaní, jedna v pokoji, kde maminka přes den nejvíce pobývá, aby měla děti u sebe. Teprve až se děti začnou otáčet z bříška na záda a opačně, je dobře je oddělit, aby si dvojčátka neublížila.

Prvních šest týdnů bývá velmi náročných – než si maminka vytvoří svůj režim. Je dobře, aby se nebála požádat o pomoc manžela, rodiče nebo kamarádky. Často se maminky snaží vše zvládnout, ale tahat dvě miminka najednou a ještě se kolikrát v noci vůbec nevyspat je opravdu vyčerpávající…Maminka by se neměla vyčerpat hned na začátku, děti ji budou potřebovat ještě řadu let!
Poté, co se maminka s dvojčaty „zaběhne“ doma, musí řešit, jak s dvojčaty jít na procházku. Ne vždy se kočárek vejde do výtahu (je-li v domě), do dveří, do obchodu, k lékaři, do dopravních prostředků. Pokud vyřeší i tento oříšek, má asi tak do roka dětí „relativní klid“ (odklidí-li maminka z jejich dosahu vše, čím by si mohli ublížit, zejména dřevěné a hračky jiné tvrdé předměty).

Další náročné období nastává, když dvojčátka začnou chodit. Nejhorší je to mezi rokem a půl až dvěma lety dětí. Každé z dvojčat běží na jinou stranu, ve stejnou dobu chce každý dělat s maminkou něco jiného, společně dokáží nejen vymyslet, ale i zrealizovat spoustu lumpáren. V tu dobu se dvojčata teprve učí poslouchat a je nezbytné, aby rodiče byli důslední. Později by mohli litovat…

V době kolem dvou let se často u dvojčat objevuje tzv. řeč dvojčat (až u 20% dvojčat). Jsou to slova či věty, kterými se dvojčata dorozumívají navzájem, ale nikdo jiný (snad jen někdy maminka) jim nerozumí. Rodiče to často trápí a nevědí, co s tím – dvojčata si prostě vystačí sama. Je potřeba, aby se dvojčata stýkala i s jinými dětmi, což je nutí zdokonalovat se v komunikaci a nebýt vázána jen jedno na druhé. Časem (hlavně po nástupu do MŠ) i toto období pomine.
Překonají-li maminky období prvního vzdoru dvojčat, čeká je zasloužená odměna – dvojčata si spolu začnou hrát, pomáhají si, učí se navzájem (bohužel i to, co jako rodiče neradi vidíme), zabaví se.
Období učení prvním sportovním dovednostem v předškolním věku (jízda na kole, lyžování, bruslení, plavání) je dalším náročným obdobím pro rodiče. Pokud se tatínek zapojuje do výchovy, tak je to období sice obtížné, ale vede ke vzájemnému obohacení.